Blíží se Vánoce, všichni chtějí nakupovat dárky, a tak byl v práci konečně jeden celý víkend volný. My jsme ho sice nevyužili k nakupování, ale výlet je taky dobrá věc.Vydali jsme se tentokrát na poloostrov Coromandel, kam všichni z okolí jezdí trávit víkendy na pláž k moři. Bohužel nám moc nepřálo počasí, bylo zataženo a docela chladno, tak jsme se nemohli zastavit nikde na pláži a pár hodin si polenošit. Ale v sobotu jsme navštívili Driving Creek Railway and Potteries, kde je jediná úzkokolejná horská železniční trať na NZ. Postavil ji Barry Brickell, místní hrnčíř, který si pomocí vláčků dováží z kopců hlínu pro svou tvorbu. A veškeré peníze vydělané vozením turistů jdou na znovuvysázení původního zdejšího lesa. Vláčky byly moc krásné a měli jsme dobrý pocit, že naše peníze pouslouží také něčemu užitečnému.
Potom jsme se byli podívat na malý vodopád a kauri dvojčata a ve Whitianga na Buffalo Beach. Měli jsme stále dost času a tak jsme se nakonec vydali i ke Cathedral Cove, které jsme plánovali až na druhý den. Byla to moc pěkná procházka a pláž i skála opravdu stály za vidění. Však vidíte sami. Moc nás pobavila cedulka Danger a že se nesmí pod skalním obloukem chodit, že padají kameny. Dokonce přes cestu byl natažený provaz a nikdo ani na vteřinu nezaváhal, aby ho překročil. Užili jsme si dalších pár km zatáček a přenocovali na parkovišti v kopcích.
V neděli jsme si dlouho pospali. Snídaně se konala skromná neb nám navlhl vařič. Tak jsme museli zase baštit neopečený toustový chleba. Není snad nic horšího =) a před polednem se vydali na Hot Water Beach vyhrabat si díru do písku. Dorazili jsme tam moc brzy před odlivem, tak jsme si ještě dali v místní kavárně kávičku a horkou čokoládu a ještě na chvíli zalezli do auta schovat se před studeným větrem. Těžko se nám představovalo, že se máme svléknout do plavek a jít blbnou na pláž s rýčem, v našem případě ešusem.
Když už kolem procházelo opravdu dost lidí s rýčem v ruce, odhodlali jsme se a vylezli z našeho úkrytu. Přesunuli se blíž k místu kopání a dojedli poslední tousty usazení v písku. Po chvíli se k naší radosti vyklubalo i slunce a nakonec jsme skončili se spálenými obličeji. V danou hodinu jsme si, stejně jako spous
ta dalších, začali kopat svou díru do země očekávajíc, že do ní nateče horká voda z pramenů pod pláží a že se pak budeme pár hodin vyhřívat pěkně ve svém soukromém jezírku. Hrabali jsme dlouho a usilovně, ale horká voda se nekonala. Horké prameny totiž vytékaly jen na malém kousku pláže, o kterém už kiwáci věděli a tak se tam pěkně placatili ve své horké vodě a my, stejně jako spousta dalších turistů, jsme jim byli tak pro smích. Tak jsme si pak alespoň trochu ohřáli nohy a pomalu vyrazili domů. Ale sranda to byla =) jen to vyhřívání si budeme muset dopřát někde jinde.
Je tu ošklivo a prší a má celý další týden pršet, budeme o hladu =D taky nám neschne prádlo a Jim bude muset na lékařskou prohlídku, jestli mu vše dobře slouží. Tak jsme zvědaví, jaké choroby mu najdou a kolik nás bude jeho operace zase stát.
O Vánocích ale máme volno, tak pojedeme zase výletit a snad se nám někde podaří nahrát fotky, ať se taky pokocháte =)
Potom jsme se byli podívat na malý vodopád a kauri dvojčata a ve Whitianga na Buffalo Beach. Měli jsme stále dost času a tak jsme se nakonec vydali i ke Cathedral Cove, které jsme plánovali až na druhý den. Byla to moc pěkná procházka a pláž i skála opravdu stály za vidění. Však vidíte sami. Moc nás pobavila cedulka Danger a že se nesmí pod skalním obloukem chodit, že padají kameny. Dokonce přes cestu byl natažený provaz a nikdo ani na vteřinu nezaváhal, aby ho překročil. Užili jsme si dalších pár km zatáček a přenocovali na parkovišti v kopcích.
V neděli jsme si dlouho pospali. Snídaně se konala skromná neb nám navlhl vařič. Tak jsme museli zase baštit neopečený toustový chleba. Není snad nic horšího =) a před polednem se vydali na Hot Water Beach vyhrabat si díru do písku. Dorazili jsme tam moc brzy před odlivem, tak jsme si ještě dali v místní kavárně kávičku a horkou čokoládu a ještě na chvíli zalezli do auta schovat se před studeným větrem. Těžko se nám představovalo, že se máme svléknout do plavek a jít blbnou na pláž s rýčem, v našem případě ešusem.
Když už kolem procházelo opravdu dost lidí s rýčem v ruce, odhodlali jsme se a vylezli z našeho úkrytu. Přesunuli se blíž k místu kopání a dojedli poslední tousty usazení v písku. Po chvíli se k naší radosti vyklubalo i slunce a nakonec jsme skončili se spálenými obličeji. V danou hodinu jsme si, stejně jako spous
ta dalších, začali kopat svou díru do země očekávajíc, že do ní nateče horká voda z pramenů pod pláží a že se pak budeme pár hodin vyhřívat pěkně ve svém soukromém jezírku. Hrabali jsme dlouho a usilovně, ale horká voda se nekonala. Horké prameny totiž vytékaly jen na malém kousku pláže, o kterém už kiwáci věděli a tak se tam pěkně placatili ve své horké vodě a my, stejně jako spousta dalších turistů, jsme jim byli tak pro smích. Tak jsme si pak alespoň trochu ohřáli nohy a pomalu vyrazili domů. Ale sranda to byla =) jen to vyhřívání si budeme muset dopřát někde jinde.Je tu ošklivo a prší a má celý další týden pršet, budeme o hladu =D taky nám neschne prádlo a Jim bude muset na lékařskou prohlídku, jestli mu vše dobře slouží. Tak jsme zvědaví, jaké choroby mu najdou a kolik nás bude jeho operace zase stát.
O Vánocích ale máme volno, tak pojedeme zase výletit a snad se nám někde podaří nahrát fotky, ať se taky pokocháte =)
Žádné komentáře:
Okomentovat