Do Wanaky jsme to vzali přes sprchu v Holiday parku. Za
six dollars each, dražší jsme zatím nepotkali. Ale co by člověk nedal za trochu
teplé vody, že? Wanaka je moc krásné městečko, jedno z nejhezčích, které
jsme viděli. Na břehu obrovského jezera, malé a klidné a malebné. Dobili jsme baterky,
vyprali prádlo a došli si na hambáče a místní pivečko do vyhlášeného
stravovacího zařízení místního typu (kavárna s hamburgrama a pivem). Jo a
ten hambáč jsme skoro nemohli sníst. A Lucce vystačil až do rána.
Spali jsme na tábořišti severně od Wanaky. Byli tam kachny
drzé jak lázeňské veverky. A Lucku balili nějací výrostci. Ale cítila se prý
dobře. Ráno jsme jeli po východní straně jezera Hawea, kde byli dva pěkné
výlety. U popisu prvního výletu bylo napsáno, že je možné, že se párkrát bude
brodit řeka. Brodila se patnáctkrát. U prvních dvou přechodů jsem ještě zouval
boty, pak už jsem to ale vzdal. Ale jinak moc pěkný výlet, nejprve proti proudu
řeky a pak přes kopec s výhledem na jezera Hawea a Wanaka zpátky
k autu. Sendflájí peklo.
Další den náročný výlet na Brest hill. Fakt hodně do kopce,
a pak fakt hodně z kopce. Bolelo kolínko. Ale vidět bylo až na Mt.Aspiring
a vůbec do širokého dalekého okolí. Takže oba dva výlety stály za to a počasí
nám zatím přálo. Večer sendflájí peklo.
Ráno jsme se naposledy vrátili do Wanaky. Prošli jsme se
krásně podél jezera, okolo vinic a podzimními alejemi. Po pár kilometrech jsme
se otočili a vrátili zpět a dali si nejdražší zmrzlinu v životě. Ale ta
byla!
Do Queenstownu jsme jeli přes velký kopec. Původně jsme to
chtěli objet, ale v krámu s oblčením nám prodavač říkal, že to bývalo
nebezpečné, ale teď že už je to v pohodě. A bylo to v klidu a krásné
výhledy na jezero Wakatipu, na jehož břehu se rozprostírá Queenstown. Město je
plné turistů vyhledávajících adrenalinové zážitky a agentur zážitky
zprostředkujících. Nepobyli jsme tam dlouho, jen chvíli v knihovně na
internetu a přespávali jsme kousek za městem na místě, kde se nesmělo. Což nám
v půl sedmé ráno náležitě vysvětlil pracovník DOCu. Tak jsme museli zaplatit
a hlavně už jsme neusnuli.
Ráno jsme potřebovali ještě něco vyřídit ve městě a pak jsme
se vydali kousek za Glenorchy, kde začíná jeden z Great Walks – Routeburn
Track. Délkou má jen 32 km a některými je určitě právem považován za nejhezčí
trasu Nového Zélandu. Já nemohu, než souhlasit. Dá se to s lehkým batohem
v pohodě ujít za den, já jsem zvolil variatu jít do půlky do Harris Saddle
a odtamtud se vrátit zpátky k autu. To proto, že stejně jako většina tras
začíná a končí někde jinde a v tomto případě by případný návrat po silnici
na začátek trasy čítal asi 340 kilometrů. Během dne se udělalo jasno a tak byl
nádherný výhled na nekonečné okolní sněhem pokryté kopce. Fakt paráda. Snad je
to z fotek aspoň trochu vidět.
Zpátky se muselo zase přes Queenstown, kde jsme vyprali, nakoupili a
vydali se směrem na Te Anau, odkud zas snad něco napíšeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat