V neděli odpoledne jsme se slzami v očích opustili náš dočasný tříměsíční domov. Nebude se nám stýskat po všudypřítomném prachu a špíně, zato sprcha a kuchyň nám malinko budou chybět. Další den jsme ještě měli nějaké vyřizování ve městě, přespali jsme tedy na Lindemann Lookout, kde se nám to moc líbí. Po příjezdu na ono místo jsme se zalíbili místnímu slepičákovi, kterýá nás neustále doprovázel, kamkoliv jsme se pohnuli. Taky jsme ten večer poprvé potkali Čechy. Přivítali nás slovy „hele Rejoice“ a potom „to je vaše slepice?“V pondělí kolem poledne jsme konečně opustili naše milované Katikati a jeli směrem na jih. Přes Taurangu, kde jsme si dali za cíl pořídit nové pohory. Prodavači byli moc milí a ochotní a přes hodinu s námi vybírali nové boty. Nakonec máme oba dva stejné, jen Lucka o číslo větší. V Mitre10 jsme ještě pořídili trychtýř a hadičku a mohli jsme jet dál.
Přespali jsme na již známém tábořišti Reeds Farm poblíž Taupa. Další den jsme naplánovali dlouhý ranní spánek a pak výlet okolo jezera Rotopounamu a dobrodružnou výpravu do jeskyň. Od výletu od jezera nás neodradila cedulka, že je hladina příliš vysoko a cesta je tedy neprůchozí, nazuli jsme si nové pohory a vyrazili. Bylo tam moc krásně a prošli jsme pohodlně téměř suchou nohou. Útočili tam na nás kachňouři. Pak jsme se přesunuli k jeskyni Okupata. Po 100 metrech jsme ale jeskyni vzdali, neb se nám nechtělo plazit se ledovou vodou a neměli jsme dostatek náhradních baterek do čelovky. Příště se ale lépe vybavíme a snad ještě někdy jeskynní systém prozkoumáme. Spalo se o kousek za jeskyní na krásném klidném místě mezi zajíčky a spoustou komárů. Komáři zvítězili nad naším spánkem.
Vstávalo se ve 4.00 (!!). Rychlá snídaně a cesta na Ketetahi carpark, kde jsme měli domluvený odvoz na začátek trasy Tongariro Alpine Crossing. Nasedli jsme do předpotopního autobusu a dojeli na Magatepopo, odkud jsme se vydali vzhůru vstříc sopkám. Cestou jsme vystřídali letní oblečení, zimní a pak zase letní. Nahoře pořádně foukalo, byla zima a létaly okolo nás mraky, ale i tak se semtam naskytla chvilka na nádherný výhled či ohřátí sluníčkem. Zástupy turistů byly nekonečné. Nebylo žádné soukromí na čůrání. A potkali jsme opět dvě Češky, tak jsme si mohli zase trochu popovídat naší mateřštinou. Cesta dolů se pak zdála téměř nekonečná, ale nakonec jsme dorazili k našemu autíčku, odpočinuli si a poodjeli jen o pár kilometrů dál na odpočívadlo. A spali a spali a spali. 
Výlet se nám moc líbil a přesunuli jsme ho na první místo našich zážitků. Když ještě zbyde čas na konci pobytu, půjdeme určitě ještě celý Tongariro Northern Circuit. Na ten jsme protentokrát nesebrali odvahu, ale zjistili jsme, že zbytečně. Příští cesta povede po Forgotten World Highway k Mount Taranaki a v pondělí už pojedeme trajektem z Wellingtonu na jižní ostrov!
Žádné komentáře:
Okomentovat