Christchurch

V pátek jsme se vydali už do naší cílové stanice, Christchurch. Předem jsme si zabookovali hostel ve čtvrti New Brighton a těšili se na sprchu a normální postel. Hostel nás trochu zklamal, bylo tam snad víc divných lidí, než kolik jsem viděla za celý život. Každý, jako by z oka vypadl nějaké potrhlé seriálové postavě. Takže jsem se při vaření večeře velice bavila =) Ale hned pár metrů od hostelu byla nádherná pláž a dlouhatánské vysoké molo a taky nejhezčí knihovna, jakou jsem kdy viděla. Mají tam obrovitánská okna s výhledem na moře a před nimi moc hezká barevná křesílka, kde si člověk může jen tak sednout, pustit si tam hudbu a prostě se na chvilku vytratit ze světa. Rozeběhnout se po hladině nebo odletět s racky. Takovou knihovnu bychom měli mít i u nás, tam bych snad i spala =)

V sobotu jsme objížděli všechny hostely a nechávali tam letáky o prodeji našeho vozítka, ale každý den tam přibyli nejméně tři, takže se mezi tou hromadou nějspíš hned druhý den úplně ztratili. Zajeli jsme taky do myčky, aby byl Jimík zase pěkný pán a nevypadal, jako čuník. Taky jsme vysáli veškeré pozůstatky našich svačin a obědů a večeří, takže večer už vypadal jako docela pěkné a čisté auto. Jako třešničku na dortu jsme pověsili na zpětné zrcátko dva voňavé stromečky, aby případný kupec neutekl hned, jak otevře dveře.

Jim byl vyšperkovaný a nám se v pokoji nahromadila taková kupa věcí, které jsme z něj vyndali, že nebylo absolutně kam šlápnout. Provedli jsme první pokusy balení do batohů, ale po chvilce jsme to oba vzdali se slovy, že to opravdu nikdy nezabalíme. Nakonec jsme se alespon odhodlali zbavit se starých a nehezkých kusů svého oblečení, takže jsme tam pak už většinu nějak nacpali. Jse ale zvědaví, až ho dáme na letišti na váhu. To pak opravdu nevíme, co tam skončí v koši. Moje veškeré boty se mi ale opravdu nevešly =(

Nedělní dopoledne jsme strávili na Car Fair, kde se naukázala ani noha. Takže to byl dost ztracený čas a peníze. Ale zkusit jsme to museli. Byli jsme z toho pak dost zklamaní a naše naděje na prodej auta se opravdu hodně zmenšily. Všude spousta nádherných velikých dodávek ještě za nižší ceny, než my jsme pořídili našeho prcka. Kdo by si ho tedy koupil, že? Já tedy ne. Ozvali se jen podvodníci a jinak ticho po pěšině.

V pondělí jsme se přestěhovali do jiného hostelu. Je to tu mnohem příjemnější, takové domácké a mají tu dva krásné pséky.

Auto jsme nakonec za levno prodali jednomu překupníkovi. A k mojí nechuti to byl strašně milý pán, i když z nás i kůži sedřel. Bohužel našel na naší plechovce mnohem víc poruch než jsme čekali a tak mnoho peněz nenabídl. Ale to chudák ještě neví, že na něj za rohem začne svítit kontrolka, že je potřeba vyměnit lambda sondu a taky nejspíš výfuk. Alespoň už máme v ruce peníze a můžeme se tím přestat stresovat.

Tak a teď z toho veselejšího soudku. Přerezervovali jsme si letenky a 9.5. v 16:55 přistáváme letadlem ze Seoulu (Korean Air)  v Praze na letišti =) už se moc těšíme, až všechny zase uvidíme. A kdyby se někomu chtělo nás přijít přivítat na letiště, budeme rádi =)

Lake Clearwater a Banks Peninsula

Na Bíšovu radu jsme se také zajeli podívat k Lake Clearwater a vůbec jsme toho nelitovali. Krásný výhled na Alpy. Klídek a pohodička u jezera, kde téměř nikdo nebyl. Okolo všechny stromy krásně zlaté a do toho voňavé borovice. Užili jsme si tam krásné odpoledne. Jen v noci snad téměř mrzlo, Jimík byl ráno celý ozdobený bílou jinovatkou.

Chtěli jsme se ještě před cestou do Christchurch podívat na zvláštní Banks Peninsula. Po cestě jsme měli moc krásné výhledy. Lukáš proklínal spoustu zatáček a auto proklínalo spoustu kopců =) Ale stálo to za to, Akaora se nám moc líbila, jen delfíny jsme žádné neviděli. Asi si je někde schovávaji. Poseděli jsme na sluníčku na molu a pak se rozhodli jít na hranolky. Narazili jsme na moc pěkné místo, které bylo hned u vody, a měli moc sympatické posezení i venku. Dali jsme si hranolky, milkshake, quiche a kávu a pozorovali nádherný západ slunce. Báječná atmosféra, tam by si šel člověk posedět klidně každý den.

Aoraki/Mt. Cook

V neděli jsme dorazili do městečka Twizel, které bylo úplně liduprázdné. Trošku jsme se prošli, zjistili jak otevírá knihovna a pak pokračovali dál v cestě až k Lake Pukaki neb bylo krásně bez mráčku a už jsme se těšili na pěkný výhled na Mt. Cook.

Výhled byl opravdu moc krásný, dokonce jsme potom přespali hned u jezera a mohli se tím výhledem kochat až do tmy. Shledali jsme to nejhezčím místem, kde jsme za celý Zéland spali. Navíc jsme tam byli téměř sami, což se na pěkných místech většinou nepodaří ani zdaleka. Pěkně jsme se vyhřáli na sluníčku, uvařili si večeři a dělali chutě místnímu fotografovi.

Druhý den jsme se vydali horu prozkoumat z větší blízkosti. Zastavili jsme v Aoraki/Mt. Cook Village, které vévodí luxusní hotel The Hermitage, jehož majitelé vlastní v podstatě celou vesničku a většina jejích obyvatel pro ně pracuje. Šli jsme se projít na kratší trečík, který vedl až k ledovci a ledovcovému jezeru, odkud byla hora vidět už opravdu pěkně zblízka. Pořád nám svítilo sluníčko, tak jsme se po cestě pořádně ohřáli. Večer jsme se ještě zajeli podívat na Blue Lakes, které vůbec nebyly modré, jak název sliboval, spíš to byly takové dva české kačáky. A přespali jsme zase zpátky u Lake Pukaki.

Milford Sound

Do Te Anau jsme dorazili kolem poledne dalšího dne. Městečko je poměrně velké, i když centrum se, jako obvykle, omezuje jen na pár bloků. Což je pro nás, návštěvníky, docela výhoda. První naše kroky směřovaly opět na chvíli do knihovny. Teď se tam snažíme aspoň jednou za pár dní zajít a dobít baterky. Potom krátké procházce ve městě jsme se vzhledem k pěknému bezmračnému počasí rozhodli dojet ke fjordu Milford Sound už ten den, neboť jsme nechtěli riskovat, že se přes noc počasí pokazí. Stokilometrovou cestu jsme zvládli za pohodové dvě hodinky. Cestou se nám začalo docela ošklivě čoudit z motoru. Museli jsme nechávat auto chvíli vychladnout, než jsme se rozhodli pokračovat dál do kopců. Byli jsme z toho dost nervózní, báli jsme se, jestli vůbec pak dojedeme zpátky do Te Anau a hlavně, kolik potom bude stát oprava.

Bohužel jsme si kvůli tomu potom podvečerní Milford Sound zas tolik neužili. Nutno ale říci, že i když jsme měli docela špatnou náladu a ještě k tomu byl odliv a tedy velká část nezatopeného mořského dna, je tam opravdu moc nádherně. Zapadající slunce za špičku Mitre Peak a odrážející se o vodní hladinu. Ještě krásnější je jistě z jedné z lodí, které pravidelně vyplouvají do fjordu, ale naše kreditní karty jsou na takové výlety bohužel příliš hubené.

Po procházce a pořádném vyfocení ze všech možných i nemožných úhlů jsme se vydali již za tmy hledat přespání. To jsme nalezli v jednom z kempů u jezera po cestě zpět.

Do Te Anau jsme dorazili něco před polednem a uprosili pána v servisu, aby se nám na auto mrknul. Nakonec díky bohu jen utáhl pár šroubů a bylo po problému.

Dali jsme si potom sprchu a milkshake v kavárně a rozhodovali, kam dál povede naše cesta. Nakonec jsme se rozhodli, že na úplný jih nepojedeme a vyrazili jsme zpět směrem na Queenstown.