Christchurch

V pátek jsme se vydali už do naší cílové stanice, Christchurch. Předem jsme si zabookovali hostel ve čtvrti New Brighton a těšili se na sprchu a normální postel. Hostel nás trochu zklamal, bylo tam snad víc divných lidí, než kolik jsem viděla za celý život. Každý, jako by z oka vypadl nějaké potrhlé seriálové postavě. Takže jsem se při vaření večeře velice bavila =) Ale hned pár metrů od hostelu byla nádherná pláž a dlouhatánské vysoké molo a taky nejhezčí knihovna, jakou jsem kdy viděla. Mají tam obrovitánská okna s výhledem na moře a před nimi moc hezká barevná křesílka, kde si člověk může jen tak sednout, pustit si tam hudbu a prostě se na chvilku vytratit ze světa. Rozeběhnout se po hladině nebo odletět s racky. Takovou knihovnu bychom měli mít i u nás, tam bych snad i spala =)

V sobotu jsme objížděli všechny hostely a nechávali tam letáky o prodeji našeho vozítka, ale každý den tam přibyli nejméně tři, takže se mezi tou hromadou nějspíš hned druhý den úplně ztratili. Zajeli jsme taky do myčky, aby byl Jimík zase pěkný pán a nevypadal, jako čuník. Taky jsme vysáli veškeré pozůstatky našich svačin a obědů a večeří, takže večer už vypadal jako docela pěkné a čisté auto. Jako třešničku na dortu jsme pověsili na zpětné zrcátko dva voňavé stromečky, aby případný kupec neutekl hned, jak otevře dveře.

Jim byl vyšperkovaný a nám se v pokoji nahromadila taková kupa věcí, které jsme z něj vyndali, že nebylo absolutně kam šlápnout. Provedli jsme první pokusy balení do batohů, ale po chvilce jsme to oba vzdali se slovy, že to opravdu nikdy nezabalíme. Nakonec jsme se alespon odhodlali zbavit se starých a nehezkých kusů svého oblečení, takže jsme tam pak už většinu nějak nacpali. Jse ale zvědaví, až ho dáme na letišti na váhu. To pak opravdu nevíme, co tam skončí v koši. Moje veškeré boty se mi ale opravdu nevešly =(

Nedělní dopoledne jsme strávili na Car Fair, kde se naukázala ani noha. Takže to byl dost ztracený čas a peníze. Ale zkusit jsme to museli. Byli jsme z toho pak dost zklamaní a naše naděje na prodej auta se opravdu hodně zmenšily. Všude spousta nádherných velikých dodávek ještě za nižší ceny, než my jsme pořídili našeho prcka. Kdo by si ho tedy koupil, že? Já tedy ne. Ozvali se jen podvodníci a jinak ticho po pěšině.

V pondělí jsme se přestěhovali do jiného hostelu. Je to tu mnohem příjemnější, takové domácké a mají tu dva krásné pséky.

Auto jsme nakonec za levno prodali jednomu překupníkovi. A k mojí nechuti to byl strašně milý pán, i když z nás i kůži sedřel. Bohužel našel na naší plechovce mnohem víc poruch než jsme čekali a tak mnoho peněz nenabídl. Ale to chudák ještě neví, že na něj za rohem začne svítit kontrolka, že je potřeba vyměnit lambda sondu a taky nejspíš výfuk. Alespoň už máme v ruce peníze a můžeme se tím přestat stresovat.

Tak a teď z toho veselejšího soudku. Přerezervovali jsme si letenky a 9.5. v 16:55 přistáváme letadlem ze Seoulu (Korean Air)  v Praze na letišti =) už se moc těšíme, až všechny zase uvidíme. A kdyby se někomu chtělo nás přijít přivítat na letiště, budeme rádi =)