Ráno jsme se probudili brzy a šli zařizovat prodloužení ubytování v hostelu, protože jsme zjistili, že je víkend a pošty mají zavřeno, takže i kdybychom koupili auto, nebudeme ho do pondělka moct na sebe převést. Byli jsme z toho dost nervózní, protože jsou tu všechny hostely nacpané k prasknutí kvůli rugby. Příště až někam pojedeme, musíme si dopředu zjistit, jestli se tam nekoná podobné šílenství. Dopoledne jsme tedy nervózně čekali, jestli budeme mít v noci kde spát a taky jestli se nám ozve chlapík, co nám slíbil ukázat auto. Pokoj dopadl dobře, auto už ne. Naše kroky proto vedly zase rovnou do knihovny ponořit se do hledání aut a aut a aut. Když jsme opsali pár dalších čísel, šli jsme se do Albert parku naobědvat (dvě housky se salámem a jedno celé rajče!). Při té příležitosti jsme viděli první novozélenskou demonstraci – proti potratům. Byli jsme celí smutní a přesvědčení, že auto v životě neseženeme. Náladu mi zvedlo hejno ptáčků, kteří se k nám slétli, když jsem hodila na zem drobek. A normálně mi sedali na ruku a brali si to rovnou z ní. Z toho mám tady zatím největší zážitek! =D Obvolali jsme všechna čísla a zase bezúspěšně.
Naší poslední nadějí byl backpackerovský bazar, který taky zklamal kvůli neskutečně vysokým cenám.V tu chvíli jsem poprvé měla radost, že jsem zvedla náš novozélandský telefon, protože volala slečna, že mají na prodej auto a rovnou jsme se domluvily, že se za pár hodin sejdeme u benzínky. Setkání to bylo takové rozpačité, pořádně jsme nevěděli, co za chyby na autě hledat, ale vypadalo opravdu dobře, takže jsme si rovnou plácli a v pondělí ho jdeme převést a zaplatit.
Takže se teď potloukáme do městě a vybíráme z bankomatů po dvacetidolarových bankovkách co nám kreditky dovolí. Musíme sem pak dát fotku, jak vypadá 3400 dolarů ve dvackách =D budeme si připadat chvilku jako opravdoví boháčí a můžeme se v penězích i koupat!
Jinak město je teď úplně šílené. Jsou tu samí Irové a Angličani, Francouzi a All Blacks!
Žádné komentáře:
Okomentovat