Jak to všechno začalo

Jak to všechno začalo: Takhle večer, po láhvi vína: "Když jsi teď dostudoval, nechceš odjet na rok někam pryč, do ciziny?" "Tak jo."

Následovaly hodiny a hodiny času strávené u internetu zamýšlením nad nejvhodnějším místem pobytu. Kanada? Francie či Itálie? Irsko? Austrálie? Nakonec po všech možných úvahách zvítězil Nový Zéland. Je tam teplo, když tady je zima. Roční období v pořadí léto-jaro-léto-podzim-léto se nám docela zamlouvají. Je tam moře a hory. A sopky. Není tam moc míst, které by nebyly národním parkem. A je to taky dost daleko na to, aby se člověk nevrátil, jakmile se mu začne stýskat. A v neposlední řadě všude všichni píší, že v sezoně je tam dostatek práce a není velký problém tam nějakou práci sehnat. Tak tedy Zéland - Aotearoa - země dlouhého bílého oblaku..

pátek 21. října 2011

Další dny v Katikati

Usídlili jsme se v Katikati. Je to malé městečko poblíž Taurangy, líbí se nám tu. Lidé tu jsou, jako ostatně na celém Zélandu, velmi ochotní. Na paní v informacích jsme zřejmě nějakým záhadným způsobem zapůsobili, byla moc ochotná a poradila nám spoustu míst, kde se dá přespat v autě a hlavně, kde se máme ptát na práci. Hned v druhém packhousu jsme byli úspěšní, až nás to úplně překvapilo, že jsme nevěděli, jak reagovat. Já začínám pracovat v sobotu, Lucka za čtrnáct dní. Je to práce manuální, stereotypní, rutinní, nudná. Ale platí 13 dolarů za hodinu, tedy nějakých 175 korun. Tak už počítáme, jak dlouho tu asi budeme muset být a vychází nám tak tři měsíce.
Pročetli jsme místní inzerci a našli si na tu dobu levné bydlení, abychom po práci mohli aspoň sprchu navštívit. Stěhovat se budeme v sobotu, pak přidáme fotky našeho prvního společného bydlení, nepočítáme-li auto. Je poměrně velký, akorát bez nábytku. Budeme muset malinko improvizovat. Ale paní domácí říkala, že nám tam dá i nějakou „bid“, tedy postel.
Do soboty je ještě trošku času, tak vymýšlíme krátké výlety po okolí. Včera jen taková krátká procházka za kauri, ale bylo štěstí, že jsme se nerozhodli pro delší variantu, protože jakmile jsme se vrátili, začalo pěkně dlouho a vydatně pršet. Dnes jsme vyrazili na delší, asi 5tihodinový výlet. Ale nějak nás to tentokrát ani moc nebavilo, cestička lesem byla taková monotónní, jediným rozptýlením byl krásný vodopádek asi v půlce cesty. Tak jsme byli docela rádi, že jsme zpátky. Jsme po těch výletech hrozně unavení, musíme asi začít trošku trénovat, jinak plánované vícedenní treky později na jižním ostrově nepřežijeme.
Teď večerní idylka v autě. Lucka píše dopis, já blog. Došly nám sušenky i čokoláda, Lůca pociťuje nedostatek sacharidů. Má v ruce dvoukilovku cukru a lžíci. Bojím se, jak to dopadne. Přemýšlíme, kam vyrazíme zítra, vyplňujeme pracovní smlouvy a bezpečnostní dotazníky. Na žádnou další kulturu to již nevypadá, počítači za chvíli dojde baterka a brzy se asi setmí. Jo ale máme nádherný výhled na městečko, moře a okolní ostrovy. 

Žádné komentáře:

Okomentovat