Jak to všechno začalo

Jak to všechno začalo: Takhle večer, po láhvi vína: "Když jsi teď dostudoval, nechceš odjet na rok někam pryč, do ciziny?" "Tak jo."

Následovaly hodiny a hodiny času strávené u internetu zamýšlením nad nejvhodnějším místem pobytu. Kanada? Francie či Itálie? Irsko? Austrálie? Nakonec po všech možných úvahách zvítězil Nový Zéland. Je tam teplo, když tady je zima. Roční období v pořadí léto-jaro-léto-podzim-léto se nám docela zamlouvají. Je tam moře a hory. A sopky. Není tam moc míst, které by nebyly národním parkem. A je to taky dost daleko na to, aby se člověk nevrátil, jakmile se mu začne stýskat. A v neposlední řadě všude všichni píší, že v sezoně je tam dostatek práce a není velký problém tam nějakou práci sehnat. Tak tedy Zéland - Aotearoa - země dlouhého bílého oblaku..

sobota 15. října 2011

Cape Reinga

Prvně jsme ráno vstávali na budík abychom brzy vyrazili na plánovaný výlet na Cape Reinga. Snídaně se moc nekonala, zapomněli jsme nakoupit, takže nám nezbylo nic než suchý toustový chleba. Mňamka. Zhodnotili jsme to, jako velikou chybu hned v prvním kopci neb nám to nějak moc nešlo a ještě nám bylo špatně =D tak jsem si tak v duchu říkala, že když touhle cestou odchází z ostrova duše zemřelých, jestli ta moje brzy taky někam neuletí.

Vylezli jsme na veliký kopec a zase ho slezli na moc pěknou pláž a potom vylezli na ještě větší kopec. Tam jsme se připojili k turistům, kteří na Cape Reinga přijeli autem a pokračovali po cestě k majáku.

Maják hezký, oceán nekonečný. Foukalo tam a neměli jsme žádnou svačinku, tak jsme tam moc dlouho nepobyli a spěchali zpátky k autu, kde nás čekali špagety k obědu. Kdyby se vám zdálo, že pořád myslíme jen na jídlo, nezdá se vám to. Jedli bychom a jedli a jedli.

U auta jsme rychle uvařili, zhltli všechno během pěti minut, dali si ještě sprchu a vyrazili zpátky na jih. Zastavili jsme se ještě v Kaitaie nakoupit, což nám zabralo spoustu času a peněz a nakonec se vydali do dalšího Doc kempu v Raetea Forest. Pokusili jsme se zaparkovat Jima na pěkné travnaté místečko a zaparkovali ho tam navždy. Nešlo to dopředu, ani dozadu. Naštěstí v kempu už byla skupinka německých hochů, kteří nám ochotně pomohli Jima vytlačit zpátky na cestu. Na té jsme už zůstali, uvařili si večeři (MASO!), konverzace s klukama se moc nekonala a šli jsme spinkat. V noci nás otravovala spousta komárů a byla zima, ale jinak je postýlka bezvadná.

Žádné komentáře:

Okomentovat