První den v Aucklandu

Let proběhl naprosto v pořádku a bez nehod. Dokonce se nám oběma povedlo sem tam na chvíli usnout. Po přistání jsme si vyzvedli batohy a vydali jsme se k první přepážce. Tam byl moc milý imigrační úředník, ten jenom nevěřil tomu, že ta mánička na pasové fotce jsem já. Pak jsme šli docela dlouhou cestu k biosecurity. Cestou si Lucka uvědomila, že mám s sebou polštářek naplněn pohankou, což by mohl být asi docela problém a nechtěli jsme riskovat pokutu. Nebo přemnožení pohanky na Zélandě. Tak jsme polštářek přiznali a byli jsme ujištěni nejdříve jedním a pak i druhým biosecuriťákem, že si polštářek můžu nechat. Jupí, bude se mi tu krásně spát. Pak už nám jen projely batohy přes x-ray, nic jsme vybalovat nemuseli a mohli jsme opustit prostor letiště. 

Do centra města jsme si koupili nehorázně drahou zpáteční jízdenku za 26 dolarů (ne 26 korun jako u nás) a bez problémů našli rezervovaný hostel. Tam nás chtěli ale až ve dvě hodiny, tak jsme si tam jen nechali batohy a šli trochu poznat město. 

První cesta vedla k informacím a potom do supermarketu. Většina potravin je tu na nás hodně drahá, musíme zapomenout na to, že dolar je 14 korun, jinak bychom si tu asi nic nekoupili. Láhev vody bez bublinek za 4,20. Oběd jsme snědli v parčíku na lavičce pořádně ospalí a mírně demotivovaní "krásou" města. 

Všechno je tu úplně divné. Auta jezdí na špatné straně a mají na špatné straně volant. Když přecházíme ulici, musíme se kouknout nejdřív doprava a až pak doleva. Slunce obíhá opačným směrem. Mělo by se chodit vlevo, ale každý si tu chodí, kde chce. A město se nám vážně nelíbí, snad tu nebudeme muset zůstávat moc dlouho.  

Další cesta směřovala na poštu, kde jsme měli v plánu zařídit IRD number, které člověk potřebuje, aby mohl na Zélandě pracovat. Fronta byla skoro až ven, ale mají to tu dobře zařízené a moc milá paní se ujímá zákazníků už ve frontě a případně je obslouží, aby nemuseli čekat. Takže nám rovnou dala formuláře a poradila, jak je vyplnit. Taky jsme si všimli, že tam prodávají místní SIM karty, tak jsme si taky jednu pořídili na místní volání. 

Nakonec jsme šli prozkoumat knihovnu, kde jsme se připojili na internet a ponořili tak do místního digitálního světa. Musíme si trošku zvykat na to, že 1MB mail se stahuje půl minuty. Začali jsme projíždět inzeráty aut a nic moc nového jsme neobjevili, tak s autem to bude ještě moc zajímavé. 

Usnuli jsme asi v 5 hodin odpoledne s tím, že za hodinku a půl vstaneme a půjdeme nakoupit. Nekonalo se a probudili jsme se až po dlouhých 13 hodinách.